IDENTITY

Výstupem mé bakalářské práce je kniha obsahující 24 autoportrétů. Jelikož se zabývám tématem tvárnosti člověka, jeho identity a vlivy, jež ho formují, snažím se být i já na autoportrétech tvárná a být na chvíli někým jiným, kým jsem se mohla, nebo popřípadě mohu stát. Stačí drobnost a je vše jinak, jsem někdo jiný. Mohu být kdokoliv, studentkou ponořenou v knihách, uklízečkou, turistkou ve městě, které teď důvěrně znám, matkou dvou dětí v domácnosti, nebo prostitutkou, můžu vymyslet lék na rakovinu nebo jezdit s kamionem.

Na fotografiích střídám identity. Pomocí převleků měním role, „protože je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka.“Měním vlasy, postavení, zaměstnání, věk. Neměním pohlaví, jen lehce naťukávám otázku genderových stereotypů, kdy žena nosí dlouhé vlasy a hluboké výstřihy, nikoliv montérky. Měním se a s každým převlekem pozoruji větší či menší změny v mém vystupování.

Mým původním plánem bylo zabývat se tématem vztahu matky a dítěte, zejména vlivem na dospělý život potomka. Přirozeně jsem dospěla k závěru, že to není jen matka, kdo formuje naši osobnost. Formuje nás vše, s čím přijdeme v životě do styku. 

Ač to na počátku nebylo v plánu, navazuji na soubory autoportrétů Dity Pepe či Cindy Sherman. Jejich fotografie jsem samozřejmě znala z výuky, nebylo však mým prvotním záměrem na ně navázat, médium jsem zvolila po dlouhém zvažování vhodných variant. 

Snažím se zjistit, kdo jsem a kdo bych mohla být, kdyby se v mém životě některé momenty neudály či se udály úplně jinak, kdybych potkala jiné lidi, žila jinde a tak dále.Fotografie jsem koncipovala tak, abych poukázala na variabilitu a rozdílnost člověka. Snažila jsem se o vytvoření co nejrozmanitějšího fotografického souboru, prezentovaného v knize, který měl původně obsahovat 18 fotek jako symbol dospělosti. S každou přibývající fotografií se však rodily nápady na další a další fotografie